UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mladá punková kapela ŽABÍ MAJER míchá ostře punkový kytarový kvapík s občasnými vlivy ska a rozhodně to není na škodu, neboť album „Člověkomlejnek“ tak získává na větší různorodosti. Prakticky se tak jedná o zřídka pesimistický (to když si kapela postěžuje v skladbě „Divný věci“ na všeobecnou recesi v naší společnosti), avšak po většinu času optimistický teenagerský punk s nadhledem.
Skladby na albu bych rozdělil do několika skupin. Tou první jsou rychlé úderné punkové songy s určitým pozitivním nábojem a vytaženým refrénem. Sem patří rozhodně první dva kusy „Dál jdu sám“ a „Máme co jsme chtěli“, které album velmi dobře nastartují. K nim bych přiřadil ještě experimentálně začínající „Technopárty“ popisující časté situace, ke kterým na takových akcích dochází, dál pak skladbu „Příšera“ se skoro až wohnoutovským frázováním a uspěchanou „Konec světa“. Druhou skupinou jsou písně začínající jako veselé skáčko, avšak ve své druhé půlce přidávají na důraze. Sem patří songy „O hajném, houbičkách a holčičkách“, „Škola“ a snad nejpovedenější položka na albu „Hijo de puta“, která ze slunečné atmosféry plynule přejde v nespoutaný nářez. Třetí skupinou jsou nepříliš povedené rýmující se odrhovačky jako „Divný věci“, „HC Dukla“ a Žabí Majer“. No a poslední skupinou jsou skladby obsahující velmi kýčovité nápěvy. Ty na jednu stranu působí při troše fantazie celkem povedeně a zábavně, tak jak je tomu v songu „Holky“ (v té podává zpěvák zřejmě životní výkon) hodícím se na maturitní besídky a na druhou stranu absolutně prázdně a bez vtipu, tak jak je tomu v případě pseudoslovenské „Keby bolo“.
Celkově však jde o lehce nadprůměrnou punkovou nahrávku, plnou svěžích skladeb, které se dá odpustit i velmi jednoduché zacházení s nástroji, zejména těmi rytmickými. Pořád lepší takové mladistvě znějící nahrávky plné emocí, než otupělou hospodskou šeď punkové pražské galérky stavějící už jen na dlouhověkosti.
Pozitivní mladistvě znějící punkrock s častými vlivy slunečného ska.
5 / 10
1. Dál jdu sám
2. Máme co jsme chtěli
3. O hajném, houbičkách a holčičkách
4. Divný věci
5. Příšera
6. Škola
7. Technopárty
8. Keby bolo
9. Holky
10. Hijo de puta
11. HC Dukla
12. Konec světa
13. Stůj
14. Žabí Majer
Člověkomlejnek (2005)
Par Taho Wat (2003)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Cecek Records
Stopáž: 40:14
Produkce: ŽABÍ MAJER
Studio: B a B audio, Jámy u Žďáru nad Sázavou
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.